Jak se skupina Cimex vypořádala s pandemií?

Situace je složitá, jelikož 60 procent našeho obratu tvoří hotely, které byly dlouho kompletně zavřené. Jenom v hotelech jsme každý měsíc propálili sedm až osm milionů korun. Museli jsme propustit stovky lidí, ale snažili jsme se s nimi udržet dobrý vztah a mít je připravené pro případný návrat, desítky z nich se už vrátily. Nicméně jsme dostatečně silní a ztráty jsme dokázali vykrýt, přestože stát těm větším firmám moc nepomáhal.

Jak to myslíte?

Státní podpory jsou velmi těžkopádné, nepřehledné a dobíhají po mnoha a mnoha měsících. Například podpora na zaměstnance a mzdy nedorazila, když jsme ji nejvíc potřebovali. Kompenzace obecně nebyly funkční, ze srovnání například s Rakouskem nebo Německem je vidět, že to šlo nastavit lépe, transparentněji a jednodušeji. A když už nám stát nebyl schopen pokrýt náklady, tak jsme žádali aspoň o záruku za úvěr u komerční banky, ale to je také smutný příběh.

Proč?

Státní záruky ve spolupráci s EGAP fungovaly. Hotely v programu Covid Plus sice zpočátku nebyly, ale díky komunikaci se státem se nám je tam podařilo protlačit, tak jsme si na chvíli oddechli, že dostaneme úvěr na překlenutí tohoto období. Jenže komerční banka se správně ptá na to, z čeho se má splácet. A když jí řeknete, že z provozu hotelů, až se znovu otevřou, tak vám namítne, že to není jisté a že je to pro ni velké riziko. Stát toto neřeší, ten si odškrtl, že poskytl záruku, a tím to pro něj končí. Dodnes bojujeme u komerčních bank o to, abychom ten úvěr dostali.

Pandemie vypukla v době, kdy několik našich hotelů prodělávalo rekonstrukci. Někde jsme měli bankovní financování, někde jsme ho zařizovali, ale v jeden okamžik prostě nastala obrovská změna. Byl to boj o to, jak se posunout z měsíce na měsíc, jak přežít. Bez pomoci akcionářů a vlastníků bychom to nebyli schopni vyřešit.

Po hotelích tvoří další významnou část vašeho portfolia kancelářské budovy. Mnohé firmy si během pandemie zvykly pracovat v režimu na dálku. Budou kanceláře vůbec potřebovat?

Minulý rok byl mimořádný v tom, že řada firem pracovala jenom z domova nebo kombinovaně, což s trhem zamávalo a ještě zamává. Firmy se prázdné kanceláře, za které platily nájemné, pokoušely podnajímat jiným, čímž tady vznikl druhotný trh s nájemními kancelářskými prostory. Poptávka po těchto prostorech je nyní nižší. Nicméně už předtím byl jedním z hlavních trendů posun od mnohaletých nájemních smluv k vyšší flexibilitě, jakou nabízejí například vybavená coworkingová centra. A ta bude klíčová i v této době. Hotové prostory, kde mohou firmy rychle začít fungovat, táhnou.

Nakolik jsou momentálně vaše kancelářské budovy obsazené?

Máme dlouhodobě poměrně vysokou obsazenost, pohybuje se přes 90 procent. Dnes je těžší rychle pronajmout, když firma odejde, ale poptávka pořád je. Jde o to, za jakou cenu a jakým způsobem.

Čelili jste v uplynulém roce tomu, že by vám nájemníci nebyli schopni platit?

V zásadě příliš ne, byly to spíš jednotlivé případy. Všichni řešili, jak prokličkovat v tom minovém poli, někdo kličkoval víc, někdo méně, ale na každého to nějak dopadlo.

Jak moc kvůli pandemii poklesla výnosnost kancelářských prostor pro vlastníky?

To je individuální, záleží na lokalitě a na tom, jak máte zasmluvněno, ale řekl bych, že v průměru tak o deset procent.

Vlastníte mimo jiné klášter svatého Gabriela v Praze na Smíchově, který jste koupili od České pošty. Uděláte z něj luxusní hotel?

To je jeden z nejpravděpodobnějších scénářů. Je to velká investice, takže ještě vyhodnocujeme, zda je to správná cesta. V okamžiku, kdy v tom budeme mít jasno, spustíme přípravu projektu a všech povolovacích řízení, což nebude dříve než za dva roky. Nyní ty prostory pronajímáme pro různé akce či filmaře. Máme tam k pronájmu i nějaké kanceláře, oživili jsme klášter uměním, pronájmem ateliérů, děláme výstavy. Chceme, aby do doby, než se spustí finální projekt, to místo žilo.

Kolik rekonstrukce bude stát?

Zcela určitě o mnoho překročí miliardu korun.